|
Pravidla tvoří čtyři hustě popsané černobílé listy formátu
A4. Chvilku sice trvá, než je přečte, ale co se obsahu týče jsou psána docela
dobře. Opravdu zarážející je ovšem jedna z posledních vět, která by se dala
volně interpretovat jako „na co pravidla zapomněla, případně místa, která
nejsou úplně jasná, si vyřešte sami“. A brouk do hlavy je úspěšně nasazen.
Člověk se poté nemůže zbavit pocitu, že ve hře musí zákonitě něco nefungovat.
Přece když na to upozorňují pravidla...
Karty jsou opravdu vyvedené. Napoprvé si projedete balíček a
budete se kochat draky, loupeživými rytíři a podobnými stvůrami. Později
oceníte bezchybně fungující designe. Okraje karet ukazují o jakou kartu se
jedná, text pod obrázkem určuje zvláštnosti při hraní dané karty, v levém
dolním rohu jsou vypsány tresty za zběhnutí z boje a v pravém symboly mečů, dýk
a kouzelnických hůlek potřebné k vyhodnocování soubojů. Nejčastějším operacím
ve hře jsou přiřazeny speciální ikonky, což nemalou měrou přispívá ještě k
větší přehlednosti.
Dle barvy okraje se dají karty rozdělit na čtyři typy.
Zelené (dobrodružství) upřesňují, kolik
nepřátel na vás půjde, upřesňují průběh boje, řeší odměny za zabití nepřítele,
případně tresty, pokud se pokusíte zbaběle utéci. Modré představují ne/přátele.
Žlutý okraj mají předměty a červený kouzla. Navíc jsou zde ještě tři karty
postav, za které hrajete: čaroděj, bojovník a zloděj.
Herní mechanismus je velice jednoduchý. Vyberete si postavu,
určíte jí, kolik bude mít životů a
kolikrát chcete prolízat balíček karet. Kromě „zbabělého“ útěku z boje a použití
vzácně se vyskytujících přátel a
přemětů, je to jedno z mála rozhodnutí, kterými můžete ovlivnit hru. Od
této chvíle už budete jen lízat, lízat a lízat. První se snažíte prolízat k
zelené kartě dobrodružství. Čím později
se vám to podaří, tím blíže jste k vítězství. Okouknete ji a ta vám určí, v
kolika následujících kartách hledáte nepřátele. Každý z nich má na sobě popisek
se svou zvláštní schopností, odměnou za jeho zabití, obranné číslo a útočné
číslo s ikonou dýky, meče nebo hůlky, dle toho, kterou zbraň smí používat. Když
je dobrodružství zaplněné nestvůrami, může začít boj. V souboji líznete tolik karet,
 kolik ukazuje útočné číslo nepřítele. Na těchto kartách se mrknete, kolikrát je
vpravo dole zobrazen symbol zbraně, kterou je nestvůra schopna bojovat. Pokud
součet těchto symbolů převyšuje vaše obranné číslo,
ztrácíte život, pokud ne, můžete stejným způsobem útok opětovat. Za vyhrané
dobrodružství dostanete odměnu popsanou na kartě, většinou se jedná o možnost
najít v určitém počtu karet předmět. Druhá varianta, pokud se necítíte na
souboj, je odstoupit z celého dobrodružství a vysloužit si trest. Dle
čísla u něj uvedeného líznete x karet a v jejich levém dolním rohu se dozvíte,
co vás postihne. Tresty jsou celkově čtyři. Nemusí se stát nic, můžete získat
více protivníků v dalším boji nebo
nezískáte příště odměnu případně ztratíte život. Když vyřešíte jedno
dobrodružství, hledáte další, nalížete do něj potvory... a lížete a lížete,
dokud z toho nebudete úplně vylízaní.
Partie se od sebe liší dle toho, za kterou postavu hrajete.
Každá z nich totiž má svoji zvláštní schopnost. Bojovník je nejsilnější a může
jednou za hru zvýšit svoje útočné i obranné číslo, čaroděj může kouzlit (ve
čtyřech následujících kartách najít kouzlo a aktivovat ho), jednou za hru může
kouzlit dvakrát za sebou, zloděj může ze jeden odhozený předmět vyhrát potyčku
bez boje a jednou za hru to smí udělat dokonce zdarma.
Na první partie je dobrý asi válečník. Jak už to u
takovýchto postav bývá, cíl je jasný – mlátit kolem sebe hlava nehlava. O něco
složitější je čaroděj, i když podle mých zkušeností má daleko větší šanci vyhrát. Kouzlením odemílá z
balíčku nejvíce karet za kolo, i když je pravda, že moc ran opravdu nevydrží. Na
chuť je velice těžké přijít zloději. Podplácení by bylo zajímavé, kdyby nebylo
až tak těžké zmocnit se nějakého předmětu.
Kouzla i vlastnosti předmětů jsou poměrně slušně vyváženy.
Povětšinou propůjčují postavám vlastnosti jiných postav nebo poškozují
nepřátele. Nepoměr je snad jen v tom, že v průměrné hře hrané například za
čaroděje se zahraje daleko více kouzel než se získá předmětů.
Sakum, pikum...
Klady:
karty
jsou dělány jako stoprocentně funkční
krásné ilustrace
zajímavé využití náhody
skladnost
zápory:
malý podíl hráče na dění ve hře
ne moc vysoká znovuhratelnost
Vyřknout nad Esians ortel je poněkud problematičtější než by
se zdálo. Záleží totiž, co od něj čekáte. Pokud jste typ hráče, který rád
ovlivní svůj výsledek ve hře, Esians se vám rozhodně líbit nebude. Velice
zjednodušeně řečeno v podstatě se totiž nejedná o nic jiného než tahání
náhodných karet z balíčku a porovnávání jejich hodnot. Na druhou stranu pokud
přistoupíte ke hře s tvůrčím nadšením, můžete
být mile překvapení. Vymyslet si svoji variantu s připravenými komponenty může
být opravdu zábavné – místo prolízání balíčku si dáte za cíl zabít určitou
postavu, hrajete se všemi postavami a každá z nich má jen jeden život... Stačí
se jen ponořit a nechat se unášet do světa fantasy. Bohužel je to jako s
poličkou. Můžete jít do některého z hobby obchodů, koupit si vše potřebné a
doma si ji udělat více méně úspěšně, budete mít radost, že jste to zmákli.
Většina lidí si ovšem raději připlatí za truhláře a nechá si udělat poličku od
začátku do konce.
|
dočasne plno
