Představení

Timeline je velice jednoduchá, rychlá, karetní hra pro široký okruh hráčů. Cíl je zbavit se karet vynálezů jejich správným zařazením na pomyslnou časovou osu. Kartičky jsou dvoustranné. Na jedné straně je obrázek a název vynálezu, na druhé, skoro identické, je navíc letopočet. Hráči je mají před sebou samozřejmě neletopočtovou stranou nahoru. Doprostřed stolu se umístí jeden vynález rokem vzhůru a může se začít. Po řadě se hráči střídají v umisťování kartiček na náležitá místa časové osy (před, za nebo mezi již zařazené vynálezy). Správným doložením se hráč zbaví právě umístěné karty a má k vítězství o kousek blíže. Pokud se mu ovšem tip nepovede, je karta odhozena a hráč si místo ní vezme jinou.

Zařazení do kontextu herní scény

Již Neruda se ptal: „Kam s ním?" Inu nebude od věci, zařadit Timeline mezi hry vzdělávací s krátkou hrací dobou. Na tuzemské scéně se bude vyskytovat někde poblíž titulů „Kde leží Kulíkov" nebo „Česko - otázky a odpovědi". S první jmenovanou má velice podobný herní mechanismus, avšak Timeline je co do množství pravidel o trošku jednodušší. Neřeší se zde žádné body. Jedinná cesta k vítězství je zbavit se všech karet.

Na rozdíl od „Česko - otázky a odpovědi" není Timeline až tak zaměřen na encyklopedické znalosti a obstojně ho dokáží odehrát i tipeři, což ji dělá přístupnější pro širší skupinu lidí. Samozřejmě jakés takés pojetí o některých historických souvislostech hru o dost usnadní. I tak však není nouze o zajímavá zjištění o posloupnosti objevování jednotlivých vynálezů.

V širším kontextu by hra určitými aspekty snesla lehké srovnání s velmi oblíbeným „Dixit". Jednak krátkou dobou hraní, zaměřením na širší hráčské i nehráčské publikum a hlavně velice příjemnou atmosférou nesoutěživé soutěživosti. Při hraní totiž převažuje dobrý pocit ze hry nad pocitem vítězství.

Hraní

Hraní samotné je velice rychlé a svěží. Existuje jen jedna možnost, co dělat: umístit kartu. Celé přemýšlení je tedy o tom kam. Na rozdíl od hry „Kde leží Kulíkov" uvažujete jen v horizontálním směru, což celou věc o trošku zesložiťuje (méně možností volby). Úkol zní jasně: „Zbavit se karet", takže se nemusíte babrat s body a tím přitěžujícími pravidly. Díky průhlednosti se do hry rádi zapojí i lidé, kteří na hraní moc nejsou. Rozdíly mezi hrami v různém počtu hráčů nejsou zásadní, jiný počet karet na začátek a trošku delší hrací doba. Slušně hratelný je Timeline i ve dvou lidech , i když s počtem lidí roste zábavnost. Zkušenostmi jsem si ověřil, že Timeline zaujme opravdu rozsáhlé hráčské portfolio.

Protože karty všech hráčů leží odkrytě na stole, lze do jisté míry při hře taktizovat - dám něco jednoduchého, abych se toho zbavil nebo něco méně jistého, ale ztížím přikládání soupeřům? Ano, lze tak hrát, ale... Vzhledem k charakteru hry, a častém přibírání nových hráčů, není tento styl úplně využívaný.

Zájem o aktuální dění neutichá ani v tazích ostatních hráčů. Největší porce zábavy se totiž skrývá v odhalování historických souvislostí, jestli bylo dynamit vynalezen dříve než čipová karta nebo střelný prach... Některá zjištění bývají velice překvapivá a hodně úsměvná.

Osobně se mi na Timeline líbí jeden nenápadný rys: lidé nedostávají za nesprávnou „odpověď" záporné body. V důsledku to znamená, že se nevrací ve hře zpět. Při neúspěchu zůstávají nejvýše na místě, což udržuje v dobré náladě i méně úspěšné hráče.

Otázkou do pléna trošku zůstává znovuhratelnost. Timeline svým charakterem není hra, kterou byste si zahráli každý večer, den co den, x krát za sebou. Ač se to totiž někdy nezdá, učení hrou funguje a některé letopočty si zapamatujete. Při občasném hraním se vám ovšem tak rychle neohraje. Karet je poměrně dosti a při hře tří až čtyř hráčů protočíte nanejvýš 1/3 balíčku.

Závěr a hodnocení

Timeline je krásná doplňková hra pro načatý večer. Mezi dvěma partiemi jiných her je to naprosto ideální volba. Intelektuálně nás zase tolik nevyčerpá a určitě se u ní pobavíme. Grafické zpracování je na vysoké úrovni. Pro zkušenější hráče můžu vřele doporučit variantu, kdy za špatně zařazenou kartičku dostane hráč dvě nové karty místo jedné.

Hra se mi jeví jako ideální do školních heren a její velké uplatnění také vidím v klubech deskových her, ať už veřejnosti otevřených či ne. Opravdu jednoduchá pravidla ji zařazují do skupiny takových velikánů jako Blokus, Genial nebo třeba Quoridor, které si rád zahraji jak s novými tak zkušenými hráči. Pravidla jsou vysvětlena do minuty, takže jako takové uvítání do světa deskových her ideální. Hra si svým charakterem určitě říká o rozšíření. První budou objevy. Během nějaké doby bychom se mohli třeba dočkat známých osobností nebo zajímavých událostí v dějinách. V takovém to případě by se zvýšila její využitelnost v hodinách dějepisu. Svými malými rozměry a širokou uplatnitelností napříč hráčským spektrem jako by při každém balení na akci s alespoň malou potencionální možností hraní říkala: Přibal mě!