Letošní první kvalifikační turnaj na čtyřpohár se konal v Brně. Šlo o docela našlapaný herní víkend.
Sraz jsme si dohodli kolem čtvrté před prodejnou TESCO. Po několika telefonátech a vzájemném hledání jsme se konečně s Dilli sešli a již tento samotný fakt skoro zaručoval, že to bude opravdu našlapaný víkend. Hráškově zeleným fiatem jsem se vydali najít vhodné útočiště pro první herní pařbu. Jelikož se nám nechtělo platit parkovné, vydali jsme se z hlavního nádraží směr Moravská zemská knihovna. Na Nerudovce jsme zaparkovali, vybalili můj pověstný batoh a Dillinu ještě pověstnější tašku s hrami a odebrali se do nedaleké čajovny. Herní maratón začal zábavnou dětskou hrou kai piranja. Tak jsme si nad mističkou čaje připravovali půdu na objemnější kousky. Další pod nůž přišel Amun-re. Ve třech sice trochu ztrácel, ale i tak jsme se královsky bavili.
Čas se nachýlil, a tak jsme se jali najít zbylé hráče. Autem jsem začali brázdit ulice Brna v domnění, že dnešní hraní bude probíhat na CVČ Bystrouška, kde byl zamluven nocleh.
Po krušných chvílích strávených na cestě jsme konečně dojeli na sídliště, kde se energická Renča začala vyptávat na cestu. Nakonec se vše povedlo a dojeli jsem na místo určení. Jaké však bylo naše překvapení, když jsem zjistili, že zde nikdo není. Zkontrolovali jsme tedy informační leták. A... Zjistili, že se hraje ve vysokoškolském klubu kousek od místa, kde jsem parkovali, když jsem hledali čajovnu. Honem tedy přes celé Brno zpátky.
V klubu již čekal Pogo s Frodem. Během chvilky přijel i Laadinek. Začalo se hrát. Zatímco Kretén a spol hráli Imperiál s vidinou, odehrání mise pod dvě hodiny( mám pocit, že se nepodařilo), začali jsem si trápit hlavy nad Turbo taxi. Bylo poznat, že jsem to již hrál. Dilli se však taky nenechala zahanbit a skoro mi to nandala.
K večeru se přidal Pogo a Radka. Z naší strany začala dokonalá reklamní masáž na propagaci dnes již snad všem známé autorské deskovky „Bleší Box". Po zbytek víkendu zůstala tato slova v Dilliných ústech snad nejfrekventovanější. Někteří se domnívají, že vlastně neříkala nic jiného. Pogo přitáhl Slepé slepice - nová dražební hra, která oslnila hlavně po grafické stránce.
Když se klub zavíral, učinil nám zajímavou nabídku - Jeho rodiče odjeli na víkend pryč, takže to můžeme rozbalit u nich v bytě. To se nedalo odmítnout.
Cesta byla až na pronásledování Pogova auta nezajímavá. Zatímco na Bystroušce se dle dostupných informací valil Ehre der Samurai, u Poga letělo Zooloreto. S přibývajícím časem se objevily další známé tváře dohravši Imperiál. Hraní bylo prokládáno pro laika asi dost odbornými diskuzemi. Večer příjemně plynul. Několikrát jsme hráli Piraně. K půlnoci jsem si naservírovali opět Turbotaxi tentokrát s Laadinkem a Kretenem. Kolem třetí hodiny ranní, když jsme už tři hodiny čekali na Jakuba, který telefonoval, že přijede asi brzy, jsme konečně zlomili Laadinka a došlo na očekávaný Bleší Box. Po první hře, kterou vyhrál nad Rečou, byl vyklepnut přebornicí v této hře Dilli. Byly tři hodiny do budíčku a Jakub stále nikde, tak jsme se rozhodli jít spát.
V sobotu ráno jsme se sešli ve vysokoškolském klubu UO. Kromě baru tady byl taky pořádný sál. Začalo se chystat na čtyřpohár. Lidí se rojilo hodně a v deset se mohlo začít. Tedy nejprve se rozlosovalo ke stolům a pak již mohly proběhnou první boje v Poštovním kurýrovi. V sále bylo asi sto lidí z toho 92 hráčů, což je již opravdu masa, která když se rozesadila ke stolečkům, tak to vypadalo jako by již nebylo v sále žádné volné místo. Pro nezúčastněné byla připravena herní místnost.
Venku bylo nehráčsky krásně. Velkým oknem se dalo vycházet na terasu, čehož většina přítomných využívala v pauzách mezi jednotlivými hrami.
Průběh byl prakticky bezchybný. Po Poštovním kurýrovi přišly na řadu „Pilíře".
V herní místnosti se kromě již vydaných her rozběhlo testování dvou herních prototypů mezi nimiž nechyběl ani Bleší box. Po pilířích byla přestávka na oběd. Zašli jsem tedy do nedaleké restaurace, kde byl naprosto nevrlý číšník. Což mu Renča vrátila, když si vyžádala doklad o zaplacení s razítkem a podpisem.
Po obědě přišel na řadu Mykerinos. Opět vše probíhalo jak mělo. Zajímavost snad byla, že u jednoho stolu skončili všichni soutěžící ze stejným počtem bodů. Laadinek byl opět přesvědčen na partii Blešího boxu, nakukovat na něj přišel i Jakub. Závěrečnou hrou turnaje byl Taj Mahal. Při něm bylo asi nejvíce nejasností v pravidlech, ale vše bylo vyřízeno elegantně, takže to nezanechalo na turnaji negativní dojem.
Vyhodnocení doneslo několik zajímavých momentů nakonec vyhrálo družstvo, které hmotnostně značně předčilo loňské vítězné družstvo Mamutek. Mezi desítku postupujících družstev se taky dostala skupina nejmladších účastníků turnaje (jejich trenér se se svou skupinou do finále nekvalifikoval).
Večer se konal opět přesun k Pogovi. Osazenstvo bylo obohaceno o Vyticka, Jáju a Johanku. Hry se valily až do rána. My nejvytrvalejší jsem to táhli až do půl šesté. Poslední hodinu a půl jsme si však již jen povídali.
Neděle pro mě byla po půl hodinovém spánku o úprku na šalinu a vlak. Ostatní se kolem deváté vydali na turnaj v osadnících, o kterém se určitě alespoň letmo dočtete v jiném článku. Malá vizuální reportáž k vidění zde .
Iba registrovaní užívatelia môžu pridať komentár.
Prosím prihláste sa alebo sa zaregistrujte..
|
Vydanie
, jak že se jen jmenovala, nevzpomeneš si Dilli 
?