|
Nějak se u mě stalo zvykem, že když uslyším slovní spojení
víkend strávený na deskovkách, tak se mi vybaví čtyři hodinky spánku. Nejinak
tomu bylo i tentokrát, ale ať nepředbíhám.
V pátek jsem léčil poslední resty - dodělat grafiku, vytisknout
a zalisovat hru, vyrobit všechno potřebné. No zkrátka od rána do jedné
v noci samá práce a práce. I přesto, že jsem vše stihl, jsem spal jako na
vodě. Setkání autorů přece není věc, která by se dala jen tak lehce hodit za
hlavu.
Ráno
v pět budík, dobalit věci, nezapomenout keramické figurky a sprint na vlak
(jedna z disciplín, ve které bych mohl ČR reprezentovat na olympiádě, jak
zimní, tak letní) a vlakem do Hranic na Moravě. Zde mě vyzvedl Irbis se Silvou.
Další část cesty jsme podnikli autem. Cesta po dálnici příjemně utíkala.
Zvláště, když jsem se pustil do psaní článku o 4poháru. Jelikož mám
v noťasi slabou baterku, měl jsem prakticky celou dobu vypnutý monitor a
spal doslova naslepo. Taky to podle toho vypadalo.
Do matičky Prahy jsme dojeli něco málo před půl desátou. Přesněji
tedy na její okraj. Po telefonátu Pogovi, kdeže to máme přesně přijet, jsme
byli stejně dezorientovaní jako na začátku. U pumpy jsme to omrkli v mapě,
kterou jsem si nekoupili, což možná byla škoda... Ale i přes Irbisovy sliby, že
se dostaneme autem na pěší zónu a budeme muset sjíždět po schodech, což se
bohudík nestalo, jsme dojeli více méně na čas do klubu Klamovka, kde se vše
odehrávalo.
Na úvod jsme dostali dotazníky k našim hrám, aby se
daly dát později do databáze. Jen já jsem dostal výstupní dotazník, což jsem
zjistil u otázky, která hra a co se vám na setkání líbilo. Během chvilky byl
pro mě vytištěn dotazník nový, tentokrát již správný.
Na úvod nám Jakub nastínil program dne a dále pak pokračoval
krátkým povídáním o České deskoherní společnosti (CBG). Z jeho slov jsme
pochopili, že tato společnost se snaží pro české deskovky udělat maximum.
Protože náplně bylo hodně a času málo, byl hlídán jako oko v hlavě. Takže
Jakub byl zadržen na minutu přesně, aby náhodou nepřetáhl svůj stanovený limit.
Na řadě byl první autorský blok. Celkově byly na den
připraveny čtyři. Každý trval hodinu a půl. První čtvrt hodina byla věnována
představení všech her z bloku (průměrně tak šest až osm) a zbytek na
hraní. Nebylo v silách jednoho hráče si v bloku zahrát všechno. Takže
jsme se rozdělili rovnoměrně ke stolečkům a začali hrát.
První věc, kterou jsem okusil byl Vea Victi - karetní hra
s tématikou válčení, kdy proti sobě jdou dva typy jednotek. K tomu
několik speciálních karet a systém souboje zaměřený do jisté míry na odhadnutí
soupeře (zakryté karty, výběr ze tří bonusů, které hráč může použít proti
jednotlivým typům oblud). K hraní zde byli dvě verze této hry - jedna
oblečená do světa dark fantasy (Vea Victi) a z reálného světa (Generalissimo).
Herní mechanismus by se dal připodobnit k Blitz und Doner respektive ke
hře Stratego. Dvě partie, které jsem odehrál, byly poměrně zajímavé.
V druhé jsem to naklepnul Pogovi. Hrál to poprvé a já jsem možná trošku
prokoukl jednu silnější strategii.
V tomto bloku jsem se taky mrknul na Pána hradu. U
stolečku s touto hrou moc lidí nebylo, spíš nikdo. Bylo to hlavně reklamou
slova typu je to takové člověče moc hard core hráčů neláká... Sám jsem hru
nehrál, jen jsem se díval na princip. Jeden pinčlík má trochu jiné vlastnosti,
plán je spletitější a systém zabočování na křižovatkách byl použit
v Babinského memoriálu. I přesto si myslím, že jako rodinná hra pro méně
náročné to nebylo až tak špatné.
Bez pauzy následoval druhý blok. Zde jsem se dostal do hry i
já a společný projekt s Dilli, Klasem, Voďousem a Peťulí - bourací
autíčka. V průběhu akce mi přišlo, že to byla asi nejvíc hraná hra, ale
určitě to bylo tím, jak moc dobrý jsem propagátor (to jsem se naučil od Dilli).
Hra rozdělila hráče na dva tábory, jedni co chtěli více náhody a ty, kterým
hrací styl a mechanismus vyhovoval. Všichni společně byli unešeni
z grafické podoby. Na adresu samotné hry se vyskytlo jen několik výtek,
které jsou k dnešnímu dni skoro všechny vyřešeny.
Při hraní bouracích autíček jsem mohl vnímat okolí jen tak
sluchově, ale dle akustického dojmu mě hodně zaujala Killmanova hra Zlovolní
(po zbytek akce jsem si ji chtěl zahrát, ale nějak jsem se k tomu
nedostal). Motivace jednoduché karetky prostá: jste malý démonek a potřebujete
nabrat zkušenosti, co tedy začít strašit lidi. Od stolu se pak ozývaly hlášky
typu: „Takže tady pro bubáčka jedna učitelka a jeden číšník." Chřestot kostek „Baf. No tak nic hod
nevyšel." Hody trošku nevycházely, ale kostky jsou zkrátka vrtkavé.
Někdy v druhém nebo třetím bloku přišla na scénu vizuálně
hodně neotřelá hra bří Uhlířů Recykláčci. To byla další záležitost, kterou jsem
si chtěl moc zahrát, ale nějak na to nezbyl čas. Snad v Plzni. No ale
takové malé přiblížení z dálky. Každý hráč si vymodeloval z plastelíny
svého vlastního mutantíka, který tak nějak přežívá v laboratoři. Ale jak
to tak bývá všude se valí chemikálie a je tu trochu bince (kdo ví, jak vznikl
penicilín, dokáže si představit.) No a tak tu pobíhají mutantíci
v kyselinách a jiných chemických záležitostech a co krok to nějaké to
zranění. Přesný princip opravdu nevypotím jen tam byli nějaké kostičky, co se
sbírali, akční karty a když byli mutantíci nemocní, tak se do nich píchalo
párátko s vlaječkou.
Po druhém bloku byla pauza na oběd. Skoro všichni vypadli do
okolních restauračních zařízení. Já jsem zůstal v klubu a utáhl ještě
jednoho člověka, který tu taky zbyl, na bourací autíčka.
Po obědě proběhla přednáška Vládi Chvátila - jak vydávat
hry. Spíše to bylo proč a jak nevydávat hry. Trošku apokalyptický scénář, jak
se nikomu nepodaří prosadit hru, když ji prosadí, tak mu jí změní
k nepoznání... Ne, nebylo to tak strašné, ale hodně mi to připomnělo
klasiku, když se člověka zeptá spisovatele, jak psát a základní odpověď je
nepsat. Kdo chtěl, tak si z kratičké přednášky odnesl svoje. Zkrátka každá
zkušenost se hodí.
Další hra, kterou jsem okusil na vlastní kůži, byly
Formulky. Princip mě na první pohled zaujal - závodničky pěkně v řadě,
žádný stress z toho, že by byl závod prohraný. Autor ovšem neuměl moc dobře
vysvětlovat, takže ať jsme se snažili s Jirkou Baumou pochopit, tak to
nebylo nějak ono. Když jsem řešil své dojmy po setkání, dopátral jsem se
k tomu, že hra s podobným principem již vyšla „Fette autos". Občas by
asi autorům neškodil větší přehled o světě her jako celku.
Po třetím bloku přišla na řadu přednáška od Jakuba
z Paluby na téma obecná teorie her. Osobně jsem se moc nechytal asi jako
ostatní. Možná mohla být místo této vsuvky zařazena jiná méně teoretizující a
více praktická. Podle celkového pohledu na místnost a lidi si myslím, že to tak
příště bude.
Poslední autorský blok jsem strávil ve společnosti Froggera
a Killmana nad jeho dalším kouskem, nevím přesně název, ale bylo to něco stars
scheff. Klasická dražba, jakých je na herním poli celkem dost, zaujala však
vtipem, a to natolik, že to předčilo i skutečnost, že byla v angličtině.
Myšlenka asi následující. Nacházíte se v galaktickém baru a snažíte se
obsloužit zákazníky. Na začátku kola vydražíte suroviny s hodně vtipnými
názvy a vlastnostmi, v hlavě mi utkvěl například ParrotCarrot - vegetable
meat mutant. Dále můžete obsloužit zákazníky. Ti jsou strašně vybíraví a ne
všechno jim jede. Když se vám to povede, tak dostanete většinou zaplaceno,
dostanete speciální kartu a líznete si nového hosta. U hry jsem se hodně bavil
a dovedu si představit, že bych si ji možná i koupil. Bohužel je ještě
nevyladěná a trvala zbytečně dlouho, čímž hodně ztratila.
Kolem půl deváté nastal čas večeře, po níž následovalo volné
hraní. Pro mě to znamenalo další bourací autíčka, tentokrát s Frogerem.
Z této partie jsem si odnesl celkově hodně dobré nápady na vylepšení své
/naší/ hry. Na „oplátku" jsme si s ním, Pogem a Ivanem zahrál Cech
obchodníků z něhož jsem měl poměrně dobrý pocit, ale chtělo by to zahrát
vícekrát. Již podruhé za den jsem se setkal s mechanismem tipování reakcí
protivníka, který je do této hry moc pěkně zakompovaný.
Večer začal nabírat na obrátkách. Ještě jednou jsem
vysvětlit bourací autíčka Lomimu a Jurrimu. Kolem druhé ráno jsme okusili
Světlušákovu Džungli - lovci a zvířátka v nerovném boji, tentokrát ovšem
měla zvířátka o dost navrch. Přesněji ve hře tří hráčů. Na tu jsme ukecali
s Lomim i Poga. Ten se nebránil, ač šlo o abstraktní hru, protože zde hrál
za želvičku a vyhrával. Po několika partiích se rozhostila nad tématem
abstraktní hry velice komická diskuze. Pogo zcela kategoricky zastával názor,
že hra s želvičkou nemůže být abstraktní. Totéž o barevné desce a
barevných komponentech. Takže kdo by si myslel, že Genial je abstraktní hra,
ten se šeredně mýlí.
Džungle v pěti byla neporovnatelně vyrovnanější a lovci
měli velkou šanci vyhrát, kterou bohužel neproměnili.
Tři hodiny ráno a sál byl skoro prázdný. Přesněji jsme zbyly
čtyři Lomi, Jakub a Jakub, a já. Zcela drsně přišla na řadu anglická hra.
Přesněji prototyp s velice pohnutým osudem, v němž nechybělo několik
ztracených karet, cesta z Londýna, víly a jiné laskominy. Asi díky absenci
některých karet nebyla hra moc hratelná. Karty se ve čtyři ráno posílali dokola
podle toho, kolik měli na sobě anglického textu a jak moc jim autor nerozuměl.
Taky jsem u toho trochu spal, ale to asi na mé úspěšnosti ve hře nemělo žádný
vliv.
Další z nás odpadl. Ve skvadře Jakub, Lomi a já jsem se
pustili do psanců. Jelikož jsem tak nějak fungoval ve fázi mikrospánku, tak se
mi ze hry vybavuje pouze to, že mi přišla strašně o náhodě, ale Jakub, který
vyhrál tvrdil, že není, takže je možné, že jsem něco zaspal. Poslední hra před
mým úprkem na tramvaj a metro byla samozřejmě Bourací autíčka s Jakubem. Co
říci byli jsme oba hodně unavení a tak to i vypadalo.
Setkání autorů bylo od CBG moc dobrý počin. Na prvním nabyli
pořadatelé i hráči zkušenosti, které určitě zúročí. Už se těším do Plzně, kde
by to mohlo jít poznat, a kde se rozetne, kdože to pojede reprezentovat české
hry do německého Essenu.
Fotky k nakouknutí zde .
Iba registrovaní užívatelia môžu pridať komentár.
Prosím prihláste sa alebo sa zaregistrujte..
|
Vydanie
