Tož hafo toho roků, co lidé vykoumali, jak vše rozmašírovat na malinkaté kousíčky. Ale udělat fláky z kde čeho není žádná machrovina. Fajn štik je to zase složit dohromady. To vám jednou tak řezali do jabka, až ho rozmašírovali na jednotlivé malinkaté cajzlíky, co jim ti chlápci řejkaj tak čudně - otomany nebo atomany.
Jak šly járy, tak to dělali lepší a lepší. Jedného dne, jak sa jim hodně dařilo, tak ho aj po tem pojmenovali a teď to je státní sláva velké syntaxe, da jakého ďábla.
Ani nikdo neví k čemu sú ty čudoviny dobré. Hlavně jako pasák nosorožců a slonů to nedovedu dostatečně docénit. Tož si to představte. Nosorožca máte ze tři kusů - předek s čenichem a těma kosťovinovýma nosy, břuch a zadek. Pro mńa za mňa ať to tak je, ale je to hafo napytel, když přijde uragán. To pak musí honák jako já dát stádo fofrem dohromady. By se nevěřírovali jaký je to problém, bo musíte dávat správné části k sobě. On nosorožec, který má dva zadky a jeden břuch brzy zdechne hladem. A do toho eště ten růžovej šmejďas slonisko. Když dáváte do kupy dva různé nosorožce, tak to jakž takž ještě jde, ale zkuste si napasírovat řůžové břuch na šedého nororažca. Tož to je zhola nemožné. Po každém takém uragáne musím spočítat stáda a vymarkírovat škody. No pak ide život dál.
Tož takový je úděl honáku, hlídat a skládat, a nikdo s tím nic nenadělá. Hlídat a skládat, hlídat a skláda... božíčku uragán, kde zase je zadek té růžové bestie.
Iba registrovaní užívatelia môžu pridať komentár. Prosím prihláste sa alebo sa zaregistrujte.. |