 |
Válečný veterán hledá společníky pro vzpomínky na zašlou slávu. Nostalgii se meze nekladou. Zn.: Alespoň jedna ruka potřeba. |
- Vidíte? Tonda, když lítal s B15. Jo, to byly časy.
- A tady tohle?
- Mirek. Ale pánové, nejsme tady, abychmo přehrabovali staré fotky. Prosím posaďte se kolem stolu a já vám vysvětlím, o co jde...
- Když nejde o život, tak jde o h... (smích)
- Nevyrušuj. Jako by ti nestačil jeden šrapnel v noze, Karle. Sešli jsem se zde, abychom si zahráli hru „Bombarduj". Má válečnou tématiku a snad se vám bude líbit. Zavzpomínáme při tom na staré časy. Na létání na bombardérech...
- Jo, jo. Máš pravdu zavzpomínáme. Dnes už sotva dolétnu na záchod, ne tak ještě, abych pokoušel letadlo.
- Abychom se dostali na jádr...
- Cože jaderná bomba? Kde? Popláách.
- Ale Bedřichu, uklidni se chtěl jsem říci jádro pudla a kdybys nepodřimoval, tak bys teď nepanikařil. „Bombarduj je hra s válečnou tématikou. Na stole budou rozloženy karty..
- Budou stačit „mariášovky"?
- Ne. Jsou to speciální karty. Mají jen tři barvy. Zelená..
- No, tu bych si dal.
- Pánové prosím nevyrušujte, alespoň chvíli.
- Zelená barva značí bombarďácké úspěchy, červená neúspěchy a modrá značí speciální schopnosti. Ale to trochu přeskakuji. Vy vlastně nevíte, co je cíl. Abych to řekl jednoduše nasbírat sedm metálů. Ty jsou rozmístěny na těch barevných kartách, co jsou před vámi otočeny líce dolů. Kromě nich tady je takové kolečko s dírkou. To dáte takhle na kraj stolu a cvrnknete. Když „bomba" , myslím tím kolečko s dírkou, dopadne, mrktnete se otvorem uprostřed a karta, kterou uvidíte, je zasažena.Otočíte si ji k sobě, čímž získáte nebo ztratíte metály, případně jste obdařeni nějakou pěknou schopností. Poté hraje další.
- Něco takového jsem hráli v zajateckém táboře. Jenomže jsme to hráli pouze s krabičkou od sirek. A počítali, na kterou stranu spadne.
- Máš pravdu Béďo. Taky ty kluky ušatý, co to vymysleli, podezřívám, že to tak trošku překradli. Ale kdo se umí postarat...
- A nezabere nám to moc času? To víš, do hrobu kousek.
- Ne, neboj Fando. Netrvá to déle než pět nejvýše deset minut. Tedy jako jedna partie. Pravidla vám vysvětlovat nebudu. Jednak je to strašně jednoduchá hra a za druhé si je můžete přečíst. Jsou moc dobře napsaná, tedy rozhodně lépe,než bych vám to byl schopen vysvětlit.
- Ti řeknu. Moc hezké obrázky mají ty karty. Sice mariášovky jsou mariášovky, ale...
- Hadruuu. Hadruu. Béda vylil slivovice přímo na karty. To je jejich jistá smrt.
- Ale kdepak. Karty jsou dělané velmi poctivě. Včera, když jsem se začetl do pravidel, jsem jednu kartu nechtěně ponořil na hodinu do vody. Inu skleróza. Chtěl jsem si vyndat zuby. Zamyslel jsem se a místo zubů jsem do skleničky dal kartu. Ale přežila bez jakékoliv známky poškození.
- Nezlob se na mě, ale já tu hru nechápu.
- Bédo, to chápe i můj pětiletý vnuk. Než jste přišli, tak jsem zrovna spolu hráli. Řeknu ti, je na to hodně dobrý. Ale je pravda, že um v této hře je hodně o odehraných partiích. Prostě, jak to jednou dostaneš do ruky, tak jsi skoro neporazitelný. To pak ale ty ostatní moc nebaví. Čert to vem. Stejně je to taková oddychovka, která se nedá hrát pořád. I když je zábavná, tak je to stejně na jedno brdo. Čas od času však potěší.
- Ty a ani na tom internetu není návod, jak to vyřešit. Naše maruška říkala, že je tam totiž všechno.
- Nějaké stránky mají, ale ještě jsem se nestačil tam mrknou. Až se nám ohraje tahle verze, tak se tam mrknu. Tedy spíš řeknu vnukovi.
- A není to trochu nespravedlivé, když hrajeme čtyři u výrazně obdelníkového stolu?
- Abych řekl pravdu, je. Ale Fando, je to jen hra. A víte, co? Zahrajeme to rovnou s rozšířením „Bombarduj a chlastej".
- To se nesmíš Vojtěchu zlobit, ale to hrát opravdu nebudu. Na rozdíl od vás ostatních jsem já na ruské frontě nesloužil. Jak se tak dívám, na to rozšíření, tak je to samej chlast a kouření. To jsi hrál s vnukem?
- Ale kdeže. To jsem si nechával na vás a „Na Růžek". S vnukem jsem hrál jen základní verzi. Přece nemůžu hrát s dítětem karty na kterých se píše, že metál získá ten, kdo vypije nejvíce „dvanáctek". To by mladej prohrál.
- Nebo ty. (smích). Známe dnešní mládež. To je samá zábava, drog...
- Nekecej a hrajem. Bombarduju!!! Ano mám hned tři metály. Zasáhl jsem totiž „Štábní bunkr".
- Tss, to je toho.Dívej. Basama fusama, červená.
- Fando ty jsi vybombardoval mateřskou školu. Tak to budou tři metály dolů.
- Ale...
Iba registrovaní užívatelia môžu pridať komentár.
Prosím prihláste sa alebo sa zaregistrujte..
|
Vydanie
. Skoro ako posledná scéna vo Vrať se do hrobu... 
