Bylo jednou pět želviček a ty měly tuze rády čerstvý salát. Mohly ho jíst k snídani, k obědu,k večeři, no zkrátka kdykoliv. Jak ho stále tak jedly, začalo ho značně ubývat. Narazit na salát, byla čím dál větší vzácnost. Nesmíte se jim proto tedy divit, že ty stále rozvažující stvoření začaly pořádat závody o to, která z nich se dostane k salátu jako první. Jelikož byly ovšem želvičky pomalé a ne moc zdatné, vymyslely si hru, kterou pak místo toho běhání hrály.

          Vyrobily pět hracích kamenů různé barvy, kartičky pohybu  a hrací plán, na jehož konci byl záhon se salátem. No a taky pět losovadel.

          Jistě by Vás zajímalo, jak to všechno probíhalo. Tak tedy -  Želvičky postavily na začátek tratě barevné kameny. Protože měly všechny rády zelenou barvu, chtěli také, aby jejich hrací kámen byl této barvy. Nemohly se dohodnout, která ho bude mít, malichernice. Co naplat, musely losovat. A to tajně, takže celou hru nevěděly, za jaký kámen ostatní hrají. Potom se pomocí kartiček pohybu snažily dotlačit ten svůj co nejdříve do cíle, kde čekal krásný, šťavňatoučký salátek

          Byly to zajímavé boje. Kameny se pohybovaly dopředu a dozadu, podle toho jaké karty pohybu byly zrovna vykládány, a jak ta či ona želvička chtěla. Hru měly všechny moc rády, ale nejvíce bavila želvátka, byla pro ně jako stvořená. Všechno zde hrálo barvami, a jak byla jednoduchá. Zkrátka radost ji hrát. 

Komentáre

Pridal Vlado 2006-12-07 21:09:37 IP: 84.47.28.112 Pekný príbeh s ešte krajším obrázkom

Iba registrovaní užívatelia môžu pridať komentár.
Prosím prihláste sa alebo sa zaregistrujte..