Když poprvé potěžkáte krabici s hrou, tak se možná leknete jestli vám tam nějaký německý srandista nepřibalil dlažební kostku. Po otevření budete ale velmi příjemně vyvedeni z omylu, neboť krabice doslova přetéká herním materiálem a pokaždé odehrané hře budete mít co dělat, abyste to tam natlačili zpět. (pozn. Krabice je o trošku větší než u Funkenschlagu.). Po prvním „pomazlení" s herními komponenty jsem byl doslova nadšen! Více než stovka dřevěných křižníků, děl a žetonů, karty z pevného kartónu, peníze na silném papíru a obrovský oboustranný hrací plán znázorňující mapu Evropy v době imperialismu. To vše v německo-anglické mutaci. Za kvalitu a kvantitu herního materiálu si zaslouží Imperial obrovskou pochvalu.

Teď už konečně k samotné hře. Hráči se dostávají do rolí světových investorů, kteří skupují cenné papíry největších evropských velmocí a značně promlouvají do politiky jednotlivých zemí. Velmocí je celkem šest: Rakousko-Uhersko, Itálie, Francie, Velká Británie, Německo a Rusko. Ty se postupně se střídají na tahu. Danou zemi ovládá ten hráč, který v ní má skoupeno nejvíce „akcií".

Herní mechanismus hry je vyřešen velmi originálně a elegantně. V rohu hracího plánu je tzv. rondel. Jedná se o kruh rozdělený na osm části, přičemž každá část zobrazuje jednu akci. Hráč, který je právě na tahu, může popojet maximálně o 3 pole ve směru hodinových ručiček a vybrat si jednu z akcí. Díky tomuto mechanismu, nemůžete tedy provádět výhodnější akce vícekrát za sebou a zároveň máte přehled, kterou akci může zahrát váš soupeř. Mezi hráči také koluje kartička investora, která dává hráčům možnost koupit si jednu z akcií některé mocnosti.

Každá mocnost má pět významných měst, kde může stavět své továrny. Modré na křižníky a hnědé na děla. Města mají pevně dáno, jaká továrna v nich musí být postavena. Taková Velká Británie byla největší mořskou velmocí, tudíž zde mohou být postaveny čtyři modré továrny a jen jedna hnědá. Při výběru akce „produkce" pak každá továrna vyprodukuje jednu jednotku. Ty se používají k boji, který probíhá následovně: hráč musí nejdřív táhnout loděmi a poté až pozemními jednotkami. Posují se jen na sousední pole. Boje jsou řešeny absolutně bez náhody. Když vjedete například s pěti křížníky na území, kde stojí již dva nepřátelské, vybijí se v poměru 1:1, tzn., že zahodíte dva své a dva nepřátelské a na území zůstanou stát tři vaše. Velmi důležitý je boj o neutrální provincie, které hráči obsazují a dostávají za vítězné body. Při zahraní akce „zdanění" získají hráči za každou továrnu a obsazenou provincii nějaké peníze a mocnost „body síly". Jakmile dosáhne jedna z mocností 25 „bodů síly" hra končí. Vítězem se stane ten hráč, který měl nejvíce investováno v těch nejsilnějších mocnostech.

A jaká vlastně hra je? Zatím jsem měl možnost ji hrát jen ve třech a čtyřech lidech a vždy měla obrovský spád. Jak se ji jednou naučíte, tak jedna akce následuje druhou a na nic se dlouho nečeká. Tři hodiny uplynou jako voda a ani nebudete chtít končit.. Hra je vyladěna velmi dobře a žádná z velmocí není výhodnější než jiná. Jednou je nejsilnější Anglie, jindy Rusko atd. Hra se v mojí herní skupině potýká s velmi kladným ohlasem a zatím se líbila všem. Je pravda, že jde o trošku náročnější kousek a tak moc nepočítejte s tím, že si to s vámi zahraje vaše babička. V porovnání s takovým Shogunem mi připadne, že má Imperial trošku navrch. Jedná se opravdu šťavnatý mix ekonomiky a válečnictví, takže pokud rádi kšeftujete s penězi, milujete boje a potrpíte se na prvotřídní provedení, je Imperial právě hrou pro vás.

Jak už jsem naznačoval v úvodu, tak některé herní mechanismy (rondel) jsou přebrány z Antiky a vypadá to, že si na ně Gerdts udělá patent, neboť se objevují i v jeho nejnovější hře Hamburgum, která se stala velkým hitem letošního veletrhu v Essenu. Když něco zabere, tak proč se toho nedržetJ Jen tak dál Macu.

Iba registrovaní užívatelia môžu pridať komentár.
Prosím prihláste sa alebo sa zaregistrujte..