|
 |
Tak jsem se zase jednou dostal na velkou deskovkářskou akci. Ač jsem mohl jet tradičně hráškoidem, z této možnosti sešlo. Bacil mě bacil a bylo vymalováno. Týden jeho přecházení a přelehávání nechal za sebou pozitivní ovoce. Takže jsem se do Řeky mohl vydat. Tedy až v sobotu, ale i přesto to stálo za to. |
Vlakem jsme dojeli s Peťou až do Stříteže u Českého Těšína. Odtud to bylo asi ještě šest kilometrů. Jelikož se mi nechtělo čekat 40 minut na autobus zcela demokraticky jsem rozhodl, že půjdeme pěšky. Cestou jsme se zastavili u báječného pomníku Alfonse Muchy. Po otázce a co postavil tento architekt jsem pochopil, že snaha kulturně obohatit náš život je naprosto marná. Vydali jsme se tedy dál. Začalo mírně foukat a minuli jsme další autobusovou zastávku. Asi vám přijde, že tyto dvě informace spolu vůbec nesouvisí, ale není to pravda. Když jsem přešli tu zastávku začalo foukat více a více, takže po chvíli se člověk do toho protivětru mohl položit a nespadl na zem. Urážlivá slova na mé despotické ego na sebe nenechala dlouho čekat. Autobus nikde nestál, ještě dalších dva a půl kilometru. Vítr sílil. Přesunuli jsme se ze silnice do lesa. Peťa dostala do tváře zdravou červenou barvu a nebylo to jen díky stále šlehajícímu větru. Cestou kolem potoka jsme potkali volavku. Chtěl jsem si ji vyfotit, ale uletěla dříve, než ji stačila Peťka vyplašit.
Ani ne za hodinu jsme byli na místě, kde nás už čekala Dilli. Vevnitř polehával v křesle Kreten a taky se na nás přišel podívat Patrik. Byl by ovšem hřích na takové akci ztrácet čas. Takže jsem jen tak ledabyle odhodili věci do pokoje a nechali se přemluvit Kreténem na Age of steam. Když jsem ji viděl poprvé, neprávem jsem ji odsoudil za grafickou podobu. Ve skutečnosti je to opravdu vychytaná záležitost. Vláčky všude kam se podíváte, ještě k tomu dražba. Systém mi nepřišel nijak složitý, ale je to asi o zvyku. Když člověk hraje tak se prostě zkušenost přenáší. Po krásné hře přišel příjemný oběd. Tety kuchařky se nenechaly zahanbit a připravili nám skvělou kuriózní svíčkovou. Tedy na samotné omáčce nebylo zase nic tak neobvyklého, ale knedlíky byli jako krajíce chleba…
Po obědě jsme si udělali malou pauzu a vrhli se s dilli na tvorbu nové hry „Továrny“. Stačili jsme ovšem jen vystříhat komponenty. Poté už jsme se opět ponořili do neskutečných hlubin hraní. Po obědě něco lehčího a přesto zábavného. Letošní novinka z Essenu Kočka v pytli, byla pro tuto chvíli jako dělaná. Velice příjemný systém dražby, skvělé obrázky a hodně zábavy. Nakonec nás všechny vydrtil nejmladší hráč Filip.
Během našeho kočkování, se v místnosti rozjelo testování nových protypů od CGE. První přišly tedy spíše byly přineseny Cechy od Vládi Suchého. I tentokrát motivací zalovil v historii. Sáhl po tématu staré Prahy a jejich pěti částech. Vysvětloval nám, že jich bylo ve skutečnosti víc nebo míň, ale to se utřepe časem. Holt je to prototyp a ty se někdy od finálního výrobku značně liší. Dilli si dokonce nostalgicky vzpomněla, že se kdysi v té hře zdobili místnosti radnic... Asi to bude chtít hodně běhání po archívech, ale jak nám ukázal minulý režim, historie lze měnit nebo tedy minimálně ukazovat v těch správných souvislostech. Zpátky ale ke hře. Stanete se jedním Z pěti purkrabích a snažíte se co nejlépe stavět nové budovy ve svém městě a tak se zavděčit jednotlivým cechům (pekařům, platnéřům a knihařům). Každé kolo umístíte do svého města jednu kartu s budovami, na které jsou tři nebo čtyři střechy. Zastavením místa ve městě si vždy nakloníte jeden cech, který vám většinou dovolí vykonat svou speciální vlastnost, zároveň si však alespoň jeden z cechů nahněváte. Do hry se to promítne tak, že z cechovní místnosti (na plánu je jedna pro každý cech) odeberete nebo přidáte své zástupce. To by nebyla až taková hrůza, kdyby se právě v těchto místnostech nerozdávaly body a speciální vlastnosti. Body jsou vždy pro dva nebo tři nejsilnější purkmistry. Lze je získat také přímým umisťováním kartiček. Jednak dostane dva body za každé dvě shodné části střech spojené dohromady a pokud začleníte svůj dílek tak, aby byl obklopen alespoň třemi dílky, na kterých se shodují střechy dostanete další tři body. Po vyhodnocení se jede dále zase od začátku. Celkově se hraje devět kol. Co říci více? Spojování střech lehce připomíná herní mechanismus ze hry Darjeeling. Tady se ovšem jedná o přímější získávání bodů. Propojení přikládání dílku s ovlivňováním sil v cechovních místnostech je velmi zajímavé, ale vyžaduje přemýšlení o hře na můj vkus až příliš dopředu. Velice pozitivní je, že CGE zkouší své hry opravdu s hráči. Během hraní s námi řešili grafickou podobu, jestli se nám zdá dost přehledný plán. Dotazy na systém. I to do jisté míry zajišťuje, že i další hra od CGE bude stejně kvalitní, jako ty předešlé.
Další česká novinka na sebe nenechala dlouho čekat. Ani druhý Vlaaďa se nenechal zahanbit a předvedl svůj prototyp. Jedná se o kooperativní hru. Do hry je zapojeno i audio zařízení a to doopravdy. Každou chvíli na vás řve a houká. Vy všechny situace řešíte pomocí plánování akcí. Těch můžete za celou hru udělat konečný počet. Pokud se vám podaří vydržet až do konce máte vyhráno, pokud ne… Naplánovat akce na třináct kol dopředu v pěti lidech, aby každý zvládl, co má je opravdu umění. Nemyslete si, že se stihnete domlouvat počas plánování. Z pěti partií jsme hru porazili jen jednou. Respektive dvakrát pokud počítáme sólové Caulyho vítězství v kooperační hře, kdy se dilli obětovala jako poslední, aby uchránila alespoň jednoho hráče a kousek hráčům zvěřeného majetku. Ještě to asi bude nějakou dobu trvat, než tuto hru uvidíme na trhu, ale stojí za to si počkat.
Od této kooperativní hry jsme si odpočinuli každý po svém. Já jsem si zahrál loňskou novinku z Essenu od Wallace – Brass. Krásný kousek ze začátku průmyslové revoluce v Anglii. Autor nezapřel své autorství hry Age of steam. Snažíte se vystavět síť svých továren, dolů a přístavů, tak aby se nejlépe zásobovali navzájem. Pro zvětšení náhody, jsou zde karty omezující možnost stavby. Vesele jsme tedy vozili uhlí na výstavbu lepších budov, mírně prasili a někteří z nás nadávali na karty, které jim přišli. Ve hře je plno zajímavých mechanismů jako začínání hráče, který utratil minulé kolo nejméně.
Další krásný kousek, ke kterému jsem se dostal byl Im Jahr des Drachen. Stefan Feld se opravdu pochlapil, po minulém roce, kdy přišel s Notre Dame má další pecku. Vlaada Chvátil se nechal slyšet, že rok draka je asi to nejlepší co nám loňský Essen přinesl.O hře se nebudu moc rozepisovat, protože si zaslouží samostatnou recenzi. Tak tedy jen tak lehce. Vyskytne se ve staré Číně. Čeká vás jako správce jeden rok starostí o dobrý chod provincie. Každý měsíc se vyskytne nějaký ten zádrb, který musíte řešit. Aby se vám to povedlo najímáte lidičky s různými vlastnostmi. Ve skutečnosti je i propouštíte, jak je napsáno v pravidlech, při hře jsme se u toho hodně bavili, protože jsme se shodli na tom, že když „rýžař“ nedokáže vypěstovat pro palác dost rýže, jen tak ho nepropustíte, ale vzhledem k hladu z něj uděláte hlavní chod. Se zaměstnáváním postav jde ruku v ruce stavba paláců, zkrátka, aby měli lidičkové, kde bydlet. Ale to už zabíhám. Rok draka je o hraní co nejvýhodnějších akcí pro vás, najímání dělníků, řešení trablů jako mor, nájezd Mongolů nebo neúrody a hlavně o získávání vítězných bodů. Pokud se ke hře dostanete doporučuji zahrát.
Již v brzkých ranních hodinách jsme se sešli na další letošní novinkou Ubongo Extrém. Ubongo obecně je hra tetrisového typu, kdy se snažíte narvat vybrané dílky do předlohy. Zatímco v původní verze si vystačí s klasickým tetrisovými tvary, ta extrémní si vzala na pomoc šestiúhelníky a to je docela mazec. Asi chápete, že nacpat je do siluety není vůbec sranda. To ovšem neznamená, že by hra byla nezábavná. Změna oproti původní verzi, tom případě spíše k horšímu, je jiné bodování. Zatím co v základu lze vyhrát tak, že nasbíráte co nejvíce drahokamů jedné barvy (ty získáváte za úspěšné řešení, tedy přesněji drahokamy jsou náhodně umístěny ve sloupcích, a vy si dle úspěšnosti vybíráte, z kterého sloupce si vezmete drahokamy. Nová verze která svým pojetím, co do složitosti inklinuje spíše ke zkušenějším hráčům této hry se systémem bodování vrací k velké náhodnosti. Tady mají drahokamy čtyři hodnoty od jedné do čtyř. První dostane drahokam hodnoty tři a jeden si vytáhne náhodně z pytlíku. Druhý úspěšný si vezme jedničkový drahokam a lízne si další z pytlíku a ostatní úspěšní si jen náhodně vylosují z pytlíku. Je pravda, že výrazně lepší hráč vyhraje i v tomto systému, ale na ostatních místech dokáže náhodné braní drahokamů pořadím docela zamávat. I přesto je Ubongo Extrém velmi příjemná hra.
Kolem půl šesté ráno jsme přešli na hry probouzecí. Do pazour se nám dostalo Fotbalové libreto a to byl hukot. Házení karet doprostřed stolu za řvaní jména hráčů, které má hodit spoluhráč a zcela zásadních výkřiků typu gól. Prostě ti co spí vás mají opravdu rádi. Den jsem završil nejen snídaní, ale hlavně hrou Galaxy Trucker se samotným autorem. Jelikož všichni přítomní byli zkušení Truckeři přihodili jsem si taky rozšíření „Drsné štreky“. S ním se stává hra opravdu o hodně těžší, odpadává daleko více částí a hlavně člověk si musí o hodně více promyslet samotné stavění. Jak jistě chápete je to hodně příjemná záležitost, ještě umocněná tím, že ho lze na stránkách výrobce stáhnout zdarma.
V sedm ráno nás vedli naše štreky tak nanejvýš do postele. Čilejší z nás vstali o půl jedenácté, aby si zahráli ještě nějakou tu hru. Mě tak neunikla ještě jedna partie Roku draka. Já toho Felda fakt žeru. S dilli jsem ještě zkusili Pentaco a Hive. Obě to jsou abstraktní hry na pár minut. Pentaco je variace piškvorek. Kdy umisťujete své kameny do jednoho z kvadrantu. S tím že na konci tahu musíte jedním z kvadrantů otočit o devadesát stupňů. Tento princip je co do technického provedení vyřešen velice elegantně – vysouvacím ramenem. Hive je boj podivného sdružení znepřátelených hmyzků (kobylek, pavouků, mravenců a jiných), kteří si chtějí navzájem zajmout včelí královnu. Je to záležitost bez hracího plánu, a pokud vás chytne, tak vás jen tak nepustí.
Jelikož se čas nachýlil, museli jsem se chtě nechtě vydat k domovu. Tentokrát jsme nejeli vlakem ale dilliným hráškoidem. Považte, co by to bylo za herní akci bez tohoto zeleného ďábla. Samozřejmě jsem si potřásli ploutví s Caulym a Irbisem – hlavními organizátory celé akce, kterým patří neskutečné díky, za skvěle připravenu a vydařenou akcí. Samozřejmě jsme se rozloučili nejen s nimi, ale taky se všemi ostatními.
Pokud se chcete dostat do světa deskovek hlouběji, být u toho když se tvoří hry a vlastně historie deskovek, dobře se bavit s přáteli, neváhejte a navštivte některou z deskovkářských akcí. Věřte, nebudete litovat. Tato, o které jsme psali byla propagovaná jednak zasíláním pozvánky na mail, jednak na serveru Hofyland. Ale už začátkem května se počítá s akcií v Štokách. Budeme vás o ní informovat.
Iba registrovaní užívatelia môžu pridať komentár.
Prosím prihláste sa alebo sa zaregistrujte..
|
Vydanie
