Nejdříve nebylo nic, poté byly karty, ale nakonec i ty Michael zrušil. Nebyl nikdy spokojený s tím, co znal, uměl a dělal, dokud to nebylo naprosto bezchybné. Ze všeho chtěl zkrátka vymáčknout maximum. Nejinak tomu bylo i u Zooloretta.

O předělávky a spojování mechanismů cizích her není ve světě deskovek vůbec nouze. Když však Michael přepracovával svůj vlastní nápad, po tom, co byl vydán a úspěšně se prodával, připadal si zvláštně. Překrádal sám sebe. I přes podivný pocit, se rozhodl, že když už něco takového dělá, musí to přiznat dříve, než na to přijde nějaký recenzent nebo hráč. Zcela záměrně použil stejný styl grafiky a osvědčený mechanismus. Hra se hlásí, ne-li řve: Jsem příbuzná Coloretta! Jsem jeho vyšší forma.

Michael měl chameleóny rád od dětství. Hodiny je dokázal pozorovat, jak se mu v teráriu schovávají mezi listy. Byli tajemní. Často o nich vůbec nevěděl. Někdy mu to dělalo radost, jindy z toho byl smutný. Když byli skrytí, měl alespoň čas přemýšlet o své novince. Měla být velká. Tentokrát bez chameleónů. Nebyli pro ni dostatečně dobří a hlavně byl naštvaný, protože je už druhý den nemohl najít. V nové hře pro ně nebylo místa. Do nového projektu byly povoláni sloni, zebry, plameňáci, gepardi, pandy, klokani a velbloudi. Jak si však jeden ze zahraničních recenzentů posteskl: „Žirafy chybí..."

Kromě chameleónů se Michael zajímal také o auta. Věděl, že nejvíce o nich vypoví to, co mají pod kapotou. Na obsahu krabice si tedy dal opravdu záležet. Nebyla by lež, kdyby bylo řečeno: „Michael rád šokuje". Opravdu uvnitř nenajdete žádné karty ani chameleóny. Evoluce se zkrátka ujala vlády. Jelikož zvířátka nemohou pobíhat jen tak mírnix týrnix po městě, najdete tu pět hracích desek představujících zoo s výběhy, stodolou a místem na stánky, pět přídavných výběhů, kdybyste se náhodou snažili expandovat, plno čtvercových dílků zvířátek, stánků a peněz, několik kruhových žetonů mláďat, pět nákladních vozů přepravujících zvířata do výběhů. Ne zcela tradičně jsou přiložena plnohodnotná barevná pravidla s obrázky a příklady.

Michael je ve své podstatě trochu líný. Kdo jiný by přepracovával hru a nechal ji tak nápadně se podobat její předchůdkyni. Není tedy divu, že i přes relativně větší počet dílků není příprava hry nikterak náročná. Nejprve se množství živočišných druhů zredukuje dle počtu hráčů. Docela užitečné je na to myslet pokaždé, když je dohráno, a kartičky zvířátek se uklízí do krabice. Nejosvědčenější se jeví, roztřídit je dle druhu do sáčků. Ale zpátky k přípravě před hrou. Zbylé čtvercové kartičky zvířat, peněz a krámků se zamíchají dohromady a nechají se uprostřed hrací plochy lícovou stranou dolů. Z nich se odebere patnáct, které se dají pryč.

To zajišťuje menší šanci propočítávání kartiček. Aby nikdo nebyl ochuzen, dostane každý hráč svou zoo, rozšiřující pole a dva penízky. Vedle čtvercových kartiček se položí nákladní auta a může se začít hrát.

Hrací deska představuje zoo s výběhy pro zvířata, za jejichž obsazování dostáváte na konci hry body, a stodolou, kde odkládáte nepotřebná zvířata (záporné body). Mechanismus samotný je opravdu jednoduchý. V kole můžete udělat jednu ze tří akcí. Michael je zkrátka přímý člověk a nepotrpí si na cavyky. Bezesporu kromě upevňování jeho ryzího charakteru to má ještě jeden důsledek: pokud se akce naučíte, bude hra ubíhat jako po másle. A co tedy můžete v kole dělat? Otočit jednu čtvercovou kartu a naložit ji na nákladní auto, vzít si nákladní auto s kartami k sobě, provést peněžní akci: přesouvání dílků, nakupování zvířat od soupeře, výměna zvířat mezi výběhy, utratit zvíře ze stodoly nebo koupit výběh navíc. Zkrátka jedna lákavější varianta než druhá. Když si vezmete k sobě nákladní auto, končí pro vás aktuální kolo. Zvířata na něm si umístíte do výběhu, ale pozor v každém z nich může být je jeden druh. Ta která nemůžete umístit, zamíří do stodoly. Odtud si je mohou kupovat za peníze soupeři, případně si je za peníze můžete posílat do svých vlastních výběhů. Po tom, co si vezme vůz i poslední hráč, může začít nové kolo. Hra končí, když jsou vybrány všechny dílky. Body jsou rozdávány za zaplnění výběhů a umístění krámků do své zoo.

Michael měl vždycky trauma - které zvířátko si vybrat jako své nejoblíbenější. Nejlépe se vyrovnáte s problémem, když se o něj podělíte. A on to ví. Přenesl tedy moment rozhodování také na hráče. Na nákladní auta se většinou dostanou různá zvířátka, a jak to u tak bývá, ne všechna se vám hodí. Tato nepřízeň je velice pěkně vyvážena penězi, za něž můžete přesouvat zvířátka na vhodnější místa nebo se jich jinak zbavovat. Když se to trošku umí, dovedete s touto možností dělat zázraky. Jelikož se jedná o hru velice jednoduchou, moc různorodých strategií zde nenajdete. Nejúspěšnější většinou bývá ten, kdo bere auta, která se mu hodí. Zajímavé je taky vyměňování zvířátek mezi výběhy. Najdete zde také krásný mechanismus plný lásky. Některé ze zvířat jsou samičky a někteří samečkové. Pokud se vám podaří dát dohromady rozdílné pohlaví stejného druhu zvířátek, narodí se jim mláďátko (kulatý žeton). Do hodně jednoduché hry se tak dostává oživující princip.

Závěrem je možné jen vyhledat Michaela a potřást mu rukou. Předělávka jeho vlastní hry se povedla a to od začátku do konce. Krásné komponenty, zachování a lehké, přínosné prohloubení původního systému. Všechny potěšil velmi dobrou hratelností v jakémkoliv počtu hráčů, i když čím více, tím lépe. Potom je totiž větší poptávka po zvířátcích a větší výběr koho oškubat. Ve dvou je o trošku snadnější vybírání zvířátek, ale i tak hra příliš netratí. Zooloretto se jeví jako ideální volba pro rodinu a to i s menšími dětmi, i když i zarytí hráči si někdy rádi zalaškují s roztomilými zvířátky. Ne neprávem dostalo Zooloretto významné ocenění Německá hra roku. Pokud se odvážím předešlé řádky shrnout do třech slov jednoduchost, svižnost, zábava.

Komentáre

kombinacia s Aquarettom! Pridal Joe 2009-03-19 14:59:59 IP: 192.128.254.228 Aquaretto je dokonca možné skombinovať so Zoolorettom a hrať obe hry vcelku! Pravidlá na to som zatiaľ nečítal, ale... môže to byť celkom zaujímavé

aquaretto je nielen obmena Pridal Peto 2009-03-19 10:27:12 IP: 92.52.6.63 tych, ktorym sa paci zooloretto, chcem upozornit aj na aquaretto - dilli ho tu uz davno spomenula... je nielen grafickou obmenou, ale naozaj pridali par veci navyse a spravili hru zaujimavejsou a vyvazenejsou (zamestnanci, moznost tvorby priestorov zoo, bodovanie, lepsi sposob ziskavania penazi...). zooloretto by som dal hrat detom od 7 rokov (sikuliakov aj mensich), aquaretto od 9.

Pridal Joe 2009-03-18 12:30:15 IP: 192.128.254.228 Zooloretto na rozdiel od poga mám rád a zahrám si vždy, keď sa dá... Má ho švagrinej dcéra, takže to nie je tak často, ale...    Hra je zábavná a aj keď je mechanizmus rozšírením Coloretta, nenazval by som ho v žiadnom prípade horším alebo obšlohnutým...

Pridal pogo 2008-02-14 13:49:46 IP: 90.176.141.244 Zooloretto je bohužel horší a výrazně dražší Coloretto. Nepřináší nic nového kromě pěkných obrázků zvířátek. Z nějakého záhadného důvodu se ale velmi mnoha lidem hodně líbí. Zatím jsme nepochopili proč, ale je to tak. Jako rodinná hra z nějakého velmi temného důvodu funguje velmi dobře. Zvířátka nejspíše vítězí nad vším dalším :-).

Zooloretto Pridal Gimli 2008-02-14 11:18:30 IP: 195.28.70.62 Pekné, pekné. Mám doma Coloretto a mám ho veľmi rád. Je to taká príjemná jednoduchá "škodlivka" ktorá keď sa hrá v správnej spoločnosti, dá sa pri nej užiť veľa srandy. Podľa eklpovej recky si viem teraz predstaviť aj podobné hranie Zooloretta. Dúfam, že ho niekedy vyskúšam/kúpim.

Pridal dilli 2008-02-14 00:41:58 IP: 195.91.64.52 Kdyby Michael věděl, že na Zooloretto bude recku dělat Eklp, tak by takových her vymyslel kopce. Možná, že už něco tuší. Vždyť už vydal několik minirozšíření a v Norimberku představil své Aquaretto.

Iba registrovaní užívatelia môžu pridať komentár.
Prosím prihláste sa alebo sa zaregistrujte..