Asi nikomu nevymluvím, že jet na setkání deskovkářů do polských Gliwic z Valašského Meziříčí přes Bratislavu a Námestovo, je poněkud zdlouhavé a krkolomné. Leč úkolů bylo mnoho a času málo...

Stačilo jen chytit vlak nejlépe na nějaké zastávce, protože oceloví koně stopaře neberou. Cesta ubíhala svižně, bez komplikací dokonce bez výraznějších zpoždění. Čas jsem ubíjel knihou. I když se bránil, nakonec jsem ho dostal. Hrál bych i nějakou hru, ale na Agrikolu v rozdrkotaném vlaku nebylo místo a hlavně mě ji chtěla dilli teprve naučit. Zkrátka s kauzalitou se těžko špásuje. Na nádraží v Bratislavě na mě čekala nepřehlédnutelná dilli i s hráškoidem. Tímto nadčasovým, značně zeleným vozítkem jsme byli u Dillingerů doma coby dup. Cestou mi skrytá adeptka na místo profesionální závodnice předvedla, jak má „načtenou" trasu, když bravurně kličkovala mezi dírami a kanály.

Času na naše velkolepé plány nebylo mnoho. Příliš jsme tedy nezaháleli a pustili se do velkého úkolu - vylepšení naší společné hry „Bourací autíčka". Ještě před tím než jsme se úplně nechali unést múzou, pohostila mě dilli „Loupežnickým" koláčem. On se tak ve skutečnosti nejmenoval, ale když mi popisovala přípravu, jak se nechá těsto týden kynout a suroviny se přidávají stylem po deseti dnech tam šupni XXX, nechej zkvasit..., ...a zbytek těsta dej do mrazničky, abys měl z čeho zadělat příště, nemohl jsem si nevzpomenou na Rumcajsovu loupežnickou sedmidílnou polévku. Ač způsob přípravy byl náročný a technologie odpudivá, nakonec vznikl moučník nadpozemských kvalit.

Po takovéto božské maně, procházely se autičkářko-bourací myšlenky po pokoji s elegancí víl prakticky samovolně. Zkrátka nám to docela to šlo. Dilli mezi tím stačila ještě opravovat překlad Agrikoly a odehrávat rozehrané partie na různých herních serverech.

Kolem sedmé mě dilli vytáhla do klubu Alea istropolitana, kde mě seznámila s několika milými lidmi. Nemálo z nich se také vyskytuje na našem webu, takže to bylo setkání dvakrát tak radostné. Návštěva klubu však měla jasný cíl - hrát. První jsme si dali partičku Notre Dame. Poměrně vleklá hra plná vysvětlování, leckdy hodně těžkého. Ale nakonec jsem to nějak zvládli. I když někteří ani v posledním kole neprokoukli. Další na řadu přišla hra... Schválně, jestli ji poznáte podle rozhovoru při ní: „Jak poznám pevninu od ostrova?" „Jsou tam fjordy, ne!" Ano byli to Vikingové. I když je hra reálně pro čtyři, u stolu se nás sešlo skoro pět. Vysvětlování pravidel bylo tentokrát komplikovanější, hlavně tedy co do provedení, protože lidé, kterým jsem je ozřejmovali stále odcházeli od stolu... Mezi tím se ještě Peťo hašteřil o své místo v této partii se Zuzkou. Nakonec to dopadlo samozřejmě dobře já, dilli a Peťo jsem hráli sami a Zuzka s Karim, kteří oba znali jen jednu půlku pravidle, naštěstí každý jinou, hráli spolu. Partie byla svižná a díky lidem kolem stolu nadmíru zábavná. Zahráli bychom i něco dalšího, ale bohužel jsem potřebovali ještě dělat na autíčkách, takže naše kroky se začaly ubírat do ulic noční Bratislavy.

Před dalším vymýšlením bylo nutno se posilnit. Ideální řešení tedy byla večeře. Po ní se pokojem rozhostila bouře, přesněji brainstorming. Snad nejvíce jsme se bavili u vymýšlení názvu speciálních karet. Na paškál jsem si vzali známé hry, takže mezi kartičkami nechybí „Civka pod proudem" nebo třeba „Sabotér". Zcela vyčerpaného, nejsem si jist jestli náhodou pod pohrůžkou násilí, mě dilli přiměla vyřezávat z archu kartičky do Agrikoly. Je tou hrou naprosto posedlá a tráví s ní několik hodin (možná i desítek) denně. Někdy nad ránem jsme se vydali spát.

Ráno mě probudila dilli, kafe a hláška: „Tak kartičky do Agrikoly jsou nachystané." Mohli jsme začít hrát, respektive nemohli, protože pro tuto chvíli byla důležitější „Bourací autíčka". Muselo se začít testovat. Následovalo asi deset partií s více či méně upravenými pravidly, při nichž jsme zjistili, že některé nápady minulé noci byly opravdu fantasmagorické. Naštěstí nebylo nic snazšího, než je ze systému vypreparovat. I přes takovýto krutý zásah zůstalo novinek poměrně dosti a hra tak získala patřičný spád. Díky zvětšení míry agresivity a zmenšení procent pozičnosti dostala dilli pěkný klepec. Bohužel se čas nachýlil a já se musel vydat dále na východ. Autobus do Námestova nečeká...

pokračování příště

Iba registrovaní užívatelia môžu pridať komentár.
Prosím prihláste sa alebo sa zaregistrujte..