|
„Plály, tenkrát oči plály, když statečné a pyšné vlajky vlály"....
Historie:
Nad krajinou začíná svítat. Pro všechny zúčastněné to znamená jediné: brzy vypukne boj. Na jedné straně jednotky Pedra IV. Aragonského, na straně druhé stojí se svými jednotkami Abú, Emír z Marinidisu. Všichni vědí, že boj bude nelítostný a že tento den bude mnoho mužů proklínat. Najednou se rozezní zvuk polnice a je to tady. Jízda Pedra IV, složená z těch nejlepších rytířů zahajuje drtivý útok středem......
Realita:
Sobotní večer. Já a můj 12-ti letý syn, jsme se konečně dočkali. Pořídili jsme si totiž další rozšíření ke stolní deskové hře „BATTLELORE" ( pro ty , co nevědí o jakou hru jde, jsou tady na stránkách hned dvě podrobnější recenze) a teď ho jdeme vyzkoušet. Toto „Epické" rozšíření přináší hlavně další hrací plán, který ve spojení s původním, přináší bojiště unikátních rozměrů s možností zapojit do bitvy mnohem víc jednotek. Naštěstí jsme si nedávno pořídili nový jídelní rozkládací stůl ( manželka si myslí, že kvůli tomu, abychom se u něj všichni najedli, ale hlavní důvod byl ten, aby se nám na něm dobře hrály ty naše hry, ale to jí neříkejte). Z předpřipravených scénářů jsme si vybrali bitvu mezi zmiňovaným Pedrem IV (syn) a Emírem z Marinidisu (já). Krajinu jsme složili podle plánu, ale pro rozestavení jednotek jsme udělali změnu, neboť rozestavení jednotek podle plánu je silně nevyrovnané (podle historických reálií). Vybrali jsme tedy jednotky, které jsme chtěli nasadit do boje a ty jsme si pak na střídačku „verbovali" do svých řad. Rozmístění naverbovaných jednotek jsme provedli tajně, abychom se navzájem nekopírovali. Nakonec jsme se rozhodli použít i tzv. Lore karty a zapojit do hry i prvek fantasy, kouzel a magie. Teď už jen sestavit válečnou radu, zamíchat karty a jde se do boje. Naštěstí my můžeme jít do boje s klidným srdcem, na rozdíl od těch skutečných rytířů nám nic nehrozí. Maximálně tak odhození padlé figurky do kelímku. Opravdu těm skutečným bojovníkům nezávidím a jsem rád, že si na ně můžeme jen hrát.
Historie:
Jízdní útok středem je veden s takovou razancí, že šejkovy jednotky jsou decimovány a kladou minimální odpor. Emír je nucen povolat na pomoc jízdu z pravého křídla a současně po pravém křídle postupuje kupředu jednotka statečných trpaslíků, podporována dvěmi pěšími jednotkami pravidelné armády. Na levém křídle zatím panuje nervózní klid. Jsou zde povětšinou rozmístěné střelecké jednotky, které se jen tu a tam z uctivé vzdálenosti ostřelují.Pedro IV je s průběhem boje spokojen, vždyť ukořistěné vlajky na jeho straně rychle přibývají.
Realita:
Bodejť by nebyl Pedro spokojen, když mě drtí jak malého kluka a po hodině hraní je to 6 : 1 na získané vlajky (hrajeme na zisk 12 vlajek). Začínám se obávat debaklu, ale tak snadno mu to nenechám!
Historie:
Konečně! Zvolá Emír. Posily dorazily. A je to znát, situace se pozvolna obrací, Pedrovy jednotky vyčerpané a oslabené předchozím bojem pomalu podléhají čerstvějším protivníkům. Navíc se jednotce trpaslíků podařilo obsadit důležitou strategickou pozici na mostě přes řeku a likviduje všechny pokusy Pedrových jednotek o její znovuzískání. Najednou je situace na bojišti zcela vyrovnaná.
Realita:
Skutečně. Po téměř dvouhodinovém boji je to na vlajky 8 : 8 a přichází rozhodující okamžiky. Synátor znervózněl a každý nezdar provází hlasitými vzlyky, no ale snad se vzchopí a tak snadno se nevzdá!
Historie:
Pedrovy jednotky teď přeskupily řady a svou pozornost upřely na levé křídlo. Ke zděšení Emíra jsou zcela rozprášeny, bez jakéhokoli odporu, jeho jednotky arbalestů na tomto křídle. To Emír opravdu nečekal. Situace se stává zoufalou. Stejně tak zoufalý byl pokus využít goblinní jednotky k zastrašení nepřítele. Tito, sice nesmírně rychlí, ale též nesmírně zbabělí skřeti, sice vyrazili na zteč, ale ihned utrpěli ztráty a museli se stáhnout, jinak by se stali lehkou kořistí soupeře. Poslední pokus zachránit téměř prohranou bitvu, učiní Emír vysláním elitních rytířů na zteč několika nepřátelských jednotek. Po sice statečném, ale marném boji jsou jeho věrní rytíři poraženi a Emír je nucen kapitulovat, svolat zbytky své armády a odtáhnout s nepořízenou. Zato v táboře Pedra IV „Aragónského" bude jistě veselo. Ale za jakou cenu? Vždyť tolik mužů dnes přišlo o život...........
Realita:
Tak jsem nakonec po dvouapůlhodinovém boji prohrál 10 : 12 na vlajky. Syn je spokojený, ale ani já nejsem zklamaný. Byla to skvělá partie a perfektní zábava, atmosféru jsme si dotvořili poslechem tématických písniček od Daniela Landy (Moravské pole, Akkon atd). No prostě příjemně strávený večer. A navíc nikdo nepřišel o život, všichni plastoví bojovníci jsou zpět na svých místech, připraveni k další akci. Už teď se těším, až mě vyzve další z mých synů.............
Iba registrovaní užívatelia môžu pridať komentár.
Prosím prihláste sa alebo sa zaregistrujte..
|
ako to vyzera?
S tím 10-ti letým je to tak, že mu občas poradím co dělá špatně, občas ho upozorním, že je i jiná, lepší možnost tahu, prostě jen tak lehce popostrčím. No a s tím nejmenším, tak tam je to vyloženě o radosti ze hry, tam v některých hrách i s radostí prohraju, ale zase ne pořád, aby si nezvykal, že všechno jde snadno. Prostě radost ze hry je vždy to nejdůležitější. 
