Dražební hra pro hráče s pevnými nervy. V místech, kde se podezřele hromadí cennosti se po čase začnou vyskytovat policisté a s nimi ruku v ruce i potíže.

Když vám na dveře zaklepe jeden strážník je to normální. Když dva je to neobvyklé. Návštěva tří kusů chlápků v uniformách je již hodně podezřelá, ale pokud se jich sejde sedm, věřte tomu, že jde o razie.

A opět přichází strejda Reiner (Knizia) herní polobůh se svými neuvěřitelnými více jak 200 autorskými herními zářezy , aby nás pobavil, přesněji abychom se pobavili hrou, kterou pro nás přichystal.

Jedná se podobně jako v Modern Art (taktéž jeho dílko) o dražbu, a to rovnou mafiánského majetku. Jen kdyby kolem neslídili ti zatracení fízli.

Princip by se dal shrnout asi takto: Hráči mají své šeky a kupují si majetek. Mezi kartami jsou zamíchány také karty policistů v poměru asi jedna ku pěti ve prospěch majetkových karet. Na začátku kola každého hráče se odkryje jedna karta nebo se vyhlásí nucená dražba. Ta nastane také automaticky vždy, když je na stůl vyložena sedmá majetková karta, nebo když do hry přijde sedmý policista. Kdo dá největší sumu vyhrál, odevzdá šek a vezme si k sobě vydražené karty. Vyhrává hráč s největším počtem bodů.

Náladu u dražebních her dle mého názoru není nutné popisovat - při dobře zvolených hráčích super zábava v opačném případě pěkná pruda. Přeskočím tedy rovnou na zajímavé okamžiky a momenty.

Rozdělení karet na ty, které dávají body v každém bodování a na ty, z kterých budu mít užitek až na konci hry. Karty povětšinou fungují na principu nemám žádnou - jsem poškozen, mám minimální počet - nic nedostávám,čím víc jich mám tím jsou výnosnější.

Zkoušeli jsem hrát různé taktiky, jestli to jde tak vůbec nazvat ve hře plné náhody, a dospěli jsem k názoru , že pokud chce člověk vyhrát, musí hrát vyrovnaně, jak na karty, za které dostane body vždy, tak za ty, které se bodují až na konci třetí části. Jediná výjimka z tohoto pravidla je situace, kdy jeden hráč zůstane sám ve hře - má jako jediný ještě nějaký ten šek. V tomto okamžiku je vysoká pravděpodobnost, že dotyčný nasbírá tolik bodů, že bude již nedostižitelný. V praxi to ovšem není příliš pravděpodobné, protože poliši jsou pěkní parchoši a na takové ptáčky, kteří se chtějí přiživovat na úkor ostatních, si dovedou solidně došlápnout.

Velice chytrá věc je nucená dražba. Funguje jako pojistka, aby stále byli všichni hráči ve hře. Hráč mající nejnižší kartu šeku povětšinou vyvolává nucenou dražbu, aby zbavil ostatní hráče hotovosti. Stačí počkat na chvíli, kdy jsou na stole dvě až čtyři karty, vyhlásit nucenou a uvidíte, kolik soupeřů za karty zaplatí přemrštěnou cenu, jen aby se majetek nedostal do vašich rukou za blbé dvě stovky.

Naprosto nejbáječnější na této hře je příjemné naštvání, na rozdíl od kostek, kde prostě házíte jak diví a stále vám nepadá, co nepotřebujete. V razii je to jiné, policista většinou přijde v nejvíc nevhodný okamžik, ale člověk si řekne, že neměl být tolik hamižný a proč radši nevydražil majetek již předešlé kolo. V devíti z desíti partií se sedmý strážník objevil v momentu, kdy mě spoluhráč vyšachoval ze hry a chtěl si to dohrát sám. J

Závěrečné zhodnocení: Rodinná hra k pozitivnímu vytočení. Poměrně vysoká míra náhody, působící ovšem jako velmi komický prvek, zvláště když pozorujete hráče, kteří se snaží vymyslet nějakou taktiku na nevyzpytatelné policisty. Grafické provedení je skvělé. Překvapující je, že na to, že se jedná o dražební hru, ji lze hrát poměrně slušně i ve dvou. Kolem a kolem oddychovka, která jen tak neomrzí vhodná na oslavy nebo třeba do hospody. Nutnost jsou však vhodní spoluhráči.

Takže: Reinerovi tříkrát nazdar!!! Zdar!, zdar!, zdar.

Iba registrovaní užívatelia môžu pridať komentár.
Prosím prihláste sa alebo sa zaregistrujte..